dotyk

Čtvrtek v 18:15 | Angela |  Básně
zpomaluje a doutná
nic necítím
když nestojím
- přímo
v otevřenym ohni

jiskry / duše / nářky
vysypanejch
popelníků

a nedýchám jen
když se mě
- dotkne
žár šepotů
tvých řas
 

Obdobno

19. března 2017 v 19:33 | Angela |  Střípkovník
Pořád ještě vzpomínám na podzimno. Sypanej čaj s citronem, vanilkový svíčky, dýně a příjemná ospalost. Nestačila jsem do rukou chytat čas a to byl ještě nevinně krotký. Nejvíce mi utkvělo v hlavě Polsko, zvláštní pocity z Osvětimi a příjemná atmosféra v Krakowě, kde jsou samé kostely a tlustí holubi. V pidi restauraci Krowarzyva jsem ochutnala burger, kterej se ničemu nevyrovná, a taky jsem utratila všechny peníze za cédéčka, kde jsme jich koupili tolik, že jsme dostali jedno navíc "speciálně na míru" od jakési rockové polské kapely.


Ke konci listopadu jsem konečně na živo mohla vidět Muchu, když hrála v jihlavském Bezvědomí. Bylo to pro mě něco neskutečnýho, atmosféra plná energie a bušícího srdce z používaných hlasivek. Hrála nejen "staré" písničky, ale i spoustu nových z alba Nána, které bezpochybně stojí za to a často zní v mých uších.


Šedesátky očima Andyho Warhola

11. března 2017 v 13:48 | Angela |  Recenze knih

Autor: Andy Warhol, Pat Hacketová
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2016 (orig. 1980)
Počet stran: 396

Anotace

Šedesátá léta znamenala zemětřesení, které navždy proměnilo tvář moderní kultury. Jedním z jeho epicenter byl New York - a jednou z jeho vůdčích osobností byl Andy Warhol. V jeho studiu, legendární Factory, se pravidelně scházela společenská a kulturní smetánka té doby, od Lou Reeda a jeho Velvet Underground po Eddie Sedgwickovou či Boba Dylana. Kniha Popismus, již s Andym Warholem napsala jeho dlouholetá spolupracovnice a přítelkyně Pat Hackettová, je věrným a upřímným záznamem oné vzrušené doby a zároveň kaleidoskopem drbů, anekdotických historek i niterných zamyšlení, které ocení každý, koho zajímá pop-art, popkultura i šedesátá léta jako taková.

 


pod očima

15. února 2017 v 21:55 | Angela |  Básně
mrtvá slova
o spokojenosti

asi prázdnota

tady a teď
a nikdy nikde

všude okolo
kruhů točících se
pod očima

kdy naposled
pořád odcházely
v bledosti, co bledla
pořád dokola
a nevěděla,
co znamená odejít?

Střepy v hlavě

6. února 2017 v 19:21 | Angela |  Střípkovník

Sepisuju si myšlenky, při příležitostech pocitů výjimečnosti. Přejdou až za hranici, kdy nezůstane vůbec nic, jen maska smutku, zmatku a radosti. Za vší pravdou se skrývá, co nechci slyšet a přitom znám každé tajemství, které zmizí i s nemaskou upřímnosti. Začínám mít svůj slang a stále dokola opakuji ta stejná slova, která na počas zmizí a nahradí je hrst novotvarů.

Mám strach z toho, že mám strach. Z přílišného přemýšlení. Nad každým slovem, nad významem nevýznamnosti. Mám strach z odvrácení se od flegmatismu. A to se považuji za ateistu.


Kam dál