Červen 2014

Recenze - Síla vzdoru

25. června 2014 v 15:00 | Angela |  o knihách
HUNGER GAMES – Síla vzdoru

Autor: Suzanne Collinsová
Nakladatelství: Fragment, 2013 (druhé vydání)
Originální vydání: Scholastic Press, 2010
Série: Hunger games (3.)
Počet kapitol: 27
Počet stran: 342

Anotace: Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být. Proti všem očekáváním, přežila Katniss hladové hry dvakrát, ale ani poté nemá klid. V zemi Panem vypuklo postání. Kapitol je naštvaný a chce pomstu. Kdo by měl za nepokoje zaplatit? Katniss. A co je nejhorší? Prezident Snow dal jasně najevo, že v bezpečí není vůbec nikdo… Bude připravovaná revoluce v čele s Katniss úspěšná? Cena může být hodně vysoká...

Recenze - Kostičas

21. června 2014 v 12:36 | Angela |  o knihách

Autor: Samantha Shannonová
Nakladatelství: Host, 2014
Série: Kostičas (1.)
Počet stran: 480
Počet kapitol: 29

Anotace: Příběh začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí, kde působí jako jakási "spojka" či "posel" - je krajinochodec, zvláštní typ jasnovidce, a díky svým schopnostem se dokáže vnořit do mysli druhých lidí. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…

Pár slov úvodem

20. června 2014 v 16:38 | Angela |  střípkovník
Nemám ráda uvítací články a představování také není moje silná stránka, přesto jsem si řekla, že by bylo vhodné nějak začít. Proč jsem se vlastně rozhodla přes všechnu tu lenost opět stěhovat? To je záludná otázka, zkrátka nedokážu srozumitelně odpovědět, všechno je to o pocitu a chtíči začít znovu. Už déle jsem přemýšlela nad blogspotem nebo přesunem na jinou doménu. Bohužel, s blogspotem si moc nerozumím, asi bych si i zvykla a některé výhody jsou užitečné, ale radši zůstanu u klasického blogu.

Přála bych si nemít tendence stále měnit design a přemýšlet nad stěhováním blogu, další stěhování si budu muset vážně zakázat. Doufám, že mi tento blog se skvělým českým názvem vydrží co nejdéle. Všechny články, které jsem chtěla přesunout tady už můžete nalézt, některé jsem však nechala na starém blogu a už budou pouhými vzpomínkami. Je to také další důvod, proč nechci svůj, teď už bývalý, blog smazat mám na něj krásné vzpomínky a ráda si někdy připomenu vaše povzbuzující komentáře.

Teď to vypadá, že si asi dosti protiřečím, protože stěhuji blog a přitom nevidím žádný pořádný důvod proč. Vážně, je to prostě jen pocit, asi to chápete. Možná jsem ujetá, to je další důvod, který mě omlouvá.

A čemu se chci na tomto blogu věnovat? No, vlastně stále tomu samému - básním, povídkám, recenzím, různým projektům a myšlenkám. S povídkami bude nejspíš menší háček, rozhodla jsem se některé kapitolovky úplně vyřadit a přepisovat, je malá pravděpodobnost, že je zveřejním. Nemám to v plánu. Ale o Žár zelených očí nepřijdete, co nejdříve se budu snažit napsat novou kapitolu a dále bude na blogu přibývat (což samozřejmě nezáleží jen na mně, ale i na Ilonce). Dobrá zpráva, od které se to také odvíjí, je, že se mi konečně vrátil notebook z opravny a budu mít více času a prostoru psát.

Jak vidíte, menu a celý blog je ještě takový nezabydlený, ale začnu to pomalu dávat do pořádku. Tak jo, vítám Vás na mém novém blogu, doufejte, že už dlouho mě nepopadne stěhovací nálada a budu spokojená. Taky v to plně doufám. :)

Mějte se krásně,
Angela

Žár zelených očí - 13. kapitola

20. června 2014 v 15:32 | Angela |  Žár zelených očí
Psáno Ilonkou.

Třináctá kapitola

Rychle jsem se rozhlédla kolem sebe. Nikde nikdo nebyl a za dveřmi taky nikdo nebyl slyšet, ale nehodlala jsem se zbytečně zdržovat.

Okno nebylo moc velký, ale myslím, že se jím protáhnu. Rychle jsem pod něj podstrčila jednu krabici, kterou jsem použila jako schůdek. Rychle jsem se vyhoupla na výklenek u okna. Byl dost široký na to, abych se na něj pohodlně posadila. Vykoukla jsem ven. Výhled byl velice chudý- jen poloprázdné parkoviště a za ním les. Nic víc.

Sklo u okna ještě nebylo úplně venku, takže hrozilo, že bych se pořezala, kdybych hned vylezla ven. Proto jsem rychle seskočila zpátky a začala prohledávat krabice. Potřebovala jsem nějaký kus hadru. Rychle jsem ho našla a vylezla zpátky do výklenku.

Žár zelených očí - 12. kapitola

20. června 2014 v 15:27 | Angela |  Žár zelených očí
Psáno mnou.

Dvanáctá kapitola

Někdo v místnosti hlasitě zaúpěl. Ten někdo jsem byla já. Hlava mi bolestí třeštila a v uších mi nepříjemně hučelo a pískalo. Snad ještě nikdy jsem nezažila takovou bolest, i ty zážitky z lesa byly mnohem mírnější, než tohle. Nedokázala jsem se pohnout, promluvit, ani otevřít oči. Nepokoušela jsem se o to, chtěla jsem, aby byl všemu konec.

V jednu chvíli jsem oči otevřela, v místnosti byla tma, jenom zpod dveří prosvítalo slabé světlo. Ale asi byla noc, nebylo to denní světlo, ale zářivka. A pak byla zase temnota. Nic víc.

Světlo.

Tma.

Světlo.

Tma.

Žár zelených očí - 11. kapitola

20. června 2014 v 15:23 | Angela |  Žár zelených očí
Psáno Ilonkou.

Jedenáctá kapitola

"Pamatuješ si náš plán?" zeptala jsem se Johna, abych se rozptýlila a zkontrolovala, že plán sedí. Všechno muselo být dokonalé. Jedna chyba a já bych se okamžitě vrátila zpátky do toho blázince. A to opravdu nechci.

"Jistě, šéfe. Řekla jsi mi ho už nejmíň stokrát." Zasmál se John. Měl hezký smích. Vlastně byl celý takový hezký, když jsem ho teď pozorovala v autě. Ale to neměnilo nic na tom, že plán musel sedět.

Žár zelených očí - 10. kapitola

20. června 2014 v 15:17 | Angela |  Žár zelených očí
Psáno mnou.

Desátá kapitola

Stále se koukal trošku podezřívavě, ale podal mi lahev vody, za kterou jsem byla vděčná. Nebyla jsem schopná ani poděkovat a žíznivě jsem vypila skoro všechnu vodu. Vděčně jsem na něj pohlédla a on jen přikývl.

"Nemůžeme tady být dlouho, pojď se mnou." Lahev si schoval do kapsy kabátu a chytil mě za ruku. Vykročili jsme kupředu.
Doslova mne táhl za sebou, až se mi podlamovaly nohy a zakopávala jsem o kameny a kořeny na cestě. Stále jsem trošku nevnímala, klidně jsem mohla skončit na policejní stanici nebo mohl zavolat na to číslo, ale něco mi říkalo, že mi nezbývá nic jiného, než mu věřit. Nebyla jsem schopná promluvit, a tak jsem poslušně klopýtala za ním.

Žár zelených očí - 9. kapitola

20. června 2014 v 15:11 | Angela |  Žár zelených očí
Psáno Ilonkou.

Devátá kapitola

Utíkám dál a dál. Větvičky pode mnou rupají a každý prasknutí se rozléhá lesem. Bojím se, že mě to prozradí. Při běhu se mi vlasy zamotávají do větví stromů, oblečení se mi zahákuje za trní keřů. Neztrácím čas opatrným odděláváním a jen škubu. Na mnoho místech mám už proděravěné oblečení, skrz které na mě fouká studený vítr. Je mi zima i teplo zároveň.

Nohy mě bolí, nemůžu popadnout dech, ale bojím se zastavit. Bojím se ohlédnout. Co když za mnou pořád běží? Co když se přibližuje? Panika mnou projede a já už to dál nevydržím. Padám na tvrdou zem a třesu se. Ne zimou, ale strachem a beznadějí. Tenhle psychický nápor už moc dlouho nevydržím. Skrz díry v oblečení mě bodají kameny, větve a všechno možné do těla, ale už to nevnímám. Bolest jde mimo mě. Necítím nic.

Když už ležím pár minut na zemi, třes ustává a já se pomalu uklidňuji. Opatrně se posadím a naslouchám zvukům kolem mě, zda neuslyším přibližující se kroky toho muže. Všude je hrobové ticho. Ani ptáci nezpívají. Jen já vydávám zvuky, které se rozléhají. Snažím se moc hluku nedělat, ale když jste zmrzlí na kost a vaše motorika jaksi nefunguje, jde to špatně. Přesto se snažím co nejtišeji vstát ze země. Na druhá pokus se mi to i povede. Stojím a neodvážím se ani hnout. Bez dechu naslouchám.

Žár zelených očí - 8. kapitola

20. června 2014 v 13:47 | Angela |  Žár zelených očí
Psáno mnou.

Osmá kapitola

Záhadný pan J. D. - kdo to může být? Určitě s tím to vším souvisí, dokonce vypadá jako původce celé této záležitosti.
Vytáhnu si list papíru a tužku, kterou jsem sebrala v Chrisově kanceláři. Sice to zabere spoustu času, ale mám pocit, že to prostě udělat musím. Chvíli sedím u zdi, okusuji konec tužky, rozhlížím se okolo sebe a zároveň přemýšlím, co je užitečné a hodilo by se zapsat. Otočím se ke zdi a přiložím k ní papír. Ještě naposledy se rozhlédnu a začínám psát.

Žár zelených očí - 7. kapitola

20. června 2014 v 13:44 | Angela |  Žár zelených očí
Psáno Ilonkou.

Sedmá kapitola

Vběhnu na chodbu a co nejrychleji a nejtišeji dobíhám na první roh. Pozorně nakukuji a pozoruji, co se ve vedlejší chodbě děje. Nic, ticho a prázdno. Tak utíkám dál. Na každém rohu se rozhlédnu, ale nikdo nikde není, tak pospíchám dál chodbami.