1. Chůva

19. června 2014 v 16:11 | Angela |  Project about half-minute horrors

Vešel do malého pokoje a hledal. Nevěděl co, možná šel jen za podezřelým pocitem a snažil se zbavit se strachu. V místnosti bylo šero a klid. Hrobové ticho. Narušovalo jej jenom praskání parket pod opatrnými kroky a tikání hodin.

Zastavil se u okna a hleděl do tmavé noci. Najednou uslyšel tiché zaskřípání. Otočil se. Nic. Pořád stejné šero. Pohledem zavadil o špinavý stůl. Konkrétně na list papíru, který na něm ležel. Byl popsaný červenou fixou. Nebo tuší? Nebo krví.

Ozve se hlasitý zvuk a někdo ho prudce srazí ránou do hlavy. V posledním okamžiku vědomí vidí ji.

***

Usmála se. Plán se vydařil, pan a paní domu se z oslavy vrátí pozdě v noci, mohla se věnovat své oběti. Nejdříve se zadívala na seznam jmen napsaný na papíře. Ušklíbla se a hlasitě se zasmála šíleným smíchem.

Musí jednat rychle, dokud je v bezvědomí. Vzala do náruče jeho bezvládné tělo a položila jej na stůl. Popošla k posteli, nad kterou visela polička. Vzala drobný nablýskaný předmět a vrátila se zpět ke stolu. Její vrásčitá ruka se napřáhla a vrazila mu nůž přímo do srdce. A pak znovu a znovu. Dokud měla sílu.

Pohled na krev zbarvující oblečení ji uklidňoval. Naplňoval ji dobrým pocitem a jistotou. Ale už ji to nenaplňovalo tolik, jako dřív. Jako u předchozích obětí.

Zakrvácenou rukou sebrala papír a prty napsala na seznam jeho jméno. Opět může jít dál a vyhlédnout si jinou oběť.

Zrovna se chystala znovu použít nůž a začít pitvat chlapcovo tělo, ale uslyšela zvuk odemykání dveří. Jen to ne. Vrátili se.

Ve zmatku nevěděla, jak dál... Mohla je zabít, utéct. Asi měla pocit, že dokonala svoji službu. S výkřikem, který připomínal smích i pláč, vrazila nůž i do svého srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama