Duha

19. června 2014 v 16:46 | Angela |  verše

Duha

​Slyším zvuky hromů,
hlasité údery blesků.
Zuřivé kapky deště
padají na střechy domů.
Zlomek vteřiny ještě,
až spadnou dolů.

Stojím za oknem,
v zajetí šera.
Hledím přímo ven,
stejně jak včera.
Čekám na duhové znamení,
přec to, co mě v vílu promění.

Obloha se rozedňuje,
duha mraky prosakuje.
Na nic nečekám,
vybíhám ze dveří.
Strach z temnoty zanechám,
nikdo mi nevěří.

Poslední kapky ve vlasech,
třpytí se, vracejí mi dech.
Vítr mi vlaje do tváře,
i přes chlad vidím do záře.
Slepost ve vroucích barvách,
blížím se, ač v hloubi se zdráhám.

Ten naivní pocit blaženosti,
mizí až je to k zlosti.
Toužím najít konec duhy,
nejsem ani na začátku.
To je ten střípek pravdy,
nespatřím oslňující krásu.

Nejsem jako ostatní,
netoužím po pokladu.
Čekám až se mi sen splní,
k nádherné duze dojdu.
Už to, že ji spatřím jen,
bude pro mě pokladem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama