Kruegrova báseň

19. června 2014 v 16:54 | Angela |  verše

Kruegrova báseň

Když sama jdu lesem,
otáčím se s děsem.
Všude samé nástrahy,
otáčím se na strany.

Bloudím sama, ztracená,
zděšná a zmatená.
Kdo se tady za mnou plíží?
duchové i netopýři.

Támle v houští za rohem,
čeká Krueger, s ním i sen.
Za chvíli mě dostane,
bude po mně, to snad ne!

Už slyším jeho výsměšný hlas,
říká: "Sakra už stůj! nemám čas!"

Vytahuji z kapsy nůž,
pokouším se vzbuditi,
stihnu to dřív,
než mě chytí?
Začínám se potiti.

V tom se ozve zvláštní zvuk,
a já něco uvidím.
Na proti mě otvírá se,
hrob Kruegrovy matky...

Amanda z něj vyleze,
naštvaně se rozhlíží.
"Co to synu zase děláš?
Zalez zpátky do hrobu!
Ještě jednou tě tu chytím,
udělám ti ostudu!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama