Město v oblacích

18. června 2014 v 17:31 | Angela |  střípkovník

Často si připadám jako jediný obyvatel města v oblacích. Jsem neustále mimo, létám mezi oblaky a přemýšlím nad nemožným. Sním, stále uzavřená ve vlastním světě, klidně mu říkejme právě město v oblacích.

Mám problém do toho světa pouštět ostatní, patří do něj jen imaginární bytosti a postavy, které si sama vymyslím nebo postavy z různých knih. Jsem hodně nedůvěřivá, těžko říct, jestli je to vrozené nebo spjaté s jistými událostmi mého života. Prostě nevěřím, nikomu.

Nemám ráda realitu, ani různé pravdy, které si nedokážu připustit, proto jsou pro mně oblaka a snění něco úžasného. Vlastně ne jenom kvůli útěku od reality, nebo ano? Hm... je to i jistý odpočinek, pocit štěstí a volnosti.

Ráda se cítím bezstarostně, všechno můžu hodit za hlavu, když se vypravím na procházku do přírody, do lesa nebo na louku. Pocit vanoucího větru, zvuky přírody a přesto klid, je to nezapomenutelný zážitek. Nevím proč, ale v lese se mi pokaždé vybavují nějaké verše básní. Většinou jsou to básně, které jsme četli ve škole a následně se je učili nazpaměť.

Listování čítankou pro mě též znamená pocit volnosti a létání v oblacích. Bezstarostné snění. I u čtení jakékoliv oblíbené knihy je to podobné, jen si sednout, zasnít se a nevnímat okolí.

Mám i sny, které si chci uskutečnit. Pozastavuji se akorát nad tím, že si nevěřím. Realita je jiná, je to těžké. Tolik bych toho chtěla, vydat knihu, cestovat, studovat a dělat to, co mě baví. Jenže snění mě od reality částečně upoutává a nedokážu se soustředit na to, k čemu snění zas tak úplně nestačí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama