Rakev

19. června 2014 v 16:27 | Angela |  verše

Rakev

Zůstat v životě záhrobí,
ten klid člověku vyhoví.
Rakev ve tvaru kvádru,
bílou, tak jako sádru...

Potříštěná krví
s červenými růžemi,
takovou má dítě štěstěny.
V prachu se jeví...

Posypaná lístky bílé lilie,
tak se má člověk, který v ní uhnije.
Je mu to jedno, už nežije,
s hlínou skvěle si užije.

Plačící okolí
jen vzteku vyhoví.
Nevrátit se zpět,
být pro pohled.

Nestojím o divné pazvuky,
ležím si jen tak bez ruky.
Lidi, jen prosím neplačte,
dějí se věci zázračné.

Jenom sama v koutě stála,
opodál pak hudba hrála.
Bílá, částečně červená,
lístky pokrytě oděná.

Vidět ji z pohledu ducha,
vznášet se nad oltářem.
Zvuk pláče mi dolehne do ucha,
radši být pod polštářem.

Jenom sen připomínající realitu,
vrací se stále do úkrytu
mé mysli bez ostychu.

Stejně tam stála...
To je ta pravda...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama