Recenze - Hledání Aljašky

18. června 2014 v 16:59 | Angela |  o knihách

Autor: John Green
Originální název: Looking for Alaska
Originální vydání: Penguin Group, 2005
Nakladatelství: Knižní klub, 2013
Počet stran: 254

Anotace: Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat "velké Možná", je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.


Moje pocity:

John Green je prostě génius, jinak se to ani vyjádřit nedá. Bála jsem se, že budu zklamaná, protože budu knihu srovnávat s Hvězdami, ale tomu asi nedá moc zabránit. Snažila jsem se tedy nesrovnávat.

Trošku jsem počítala s tím, že se mi kniha nebude zdát tak dobrá jako Hvězdy, i když jsem nechtěla nic srovnávat, ale je to spíš věc názoru, knížka je úžasná. Nejsem zklamaná, ani úplně nadšená, naplnila mé očekávání. Líbila se mi její atmosféra a opět všechny citáty.

"I go to seek a great perharps."
- Miles Halter

"Y'all smoke to enjoy it. I smoke to die."
-Alaska Young

Líbí se mi, jak můžu o myšlenkách v knize přemýšlet, kniha vlastně nutí k přemýšlení. Je napsaná velmi čtivě a vtipně. Kniha se dělí na dvě části, předtím a potom. Myslela jsem, že to bude trvat dlouho, než dojdu do části potom, byla jsem napjatá na ten zvrat. Uteklo to ale docela rychle, ani jsem se nenadála a stalo se to, co se stalo.

Přemýšlím, proč jsem něco takového vlastně čekala, i tak mě to vyvedlo z míry. Potom už vážně nic není takové jako dřív. Bylo to jiné...

Hlavní postavou je tedy poměrně tichý a málomluvný Miles, který sbírá poslední slova známých osobností. Seznámí se se svým spolubydlícím Chipem a dostane přezdívku Váleček. Přidá se k Chipově partě a pozná pravý středoškolský život, s alkoholem, kouřením a holkami. Také se seznámí a Aljaškou, krásnou, chytrou, záhadnou, sexy a zábavnou dívkou, která mu přijde dokonalá, i když má i pár nedokonalostí.

Aljaška mi někdy přišla protivná, ale měla jsem ji ráda, i Milese a všechny ostatní z party.
Musím zmínit i obálku, je nádherná a příjemně navnadí na čtení. Líbí se mi ty barvy a motiv, který už prozrazuje něco z děje.

Ukázka:

Byla to ústřední vzpomínka Aljaščina života. Když plakala a říkala mi, že všechno zvorala, už jsem teď věděl, co tím myslela. A když kvílela, jak všechny zklamala, věděl jsem, koho myslela. Bylo to všechno a všichni v jejím životě, a já jsem si nemohl pomoct, musel jsem si to představovat: hubenou osmiletou holčičku se špinavými prsty, jak se dívá na svou svíjející se matku. A pak si k ní sedla - matka tou dobou možná byla mrtvá a možná ještě ne, patrně nedýchala, ale ještě taky nevychladla. V té chvíli mezi umíráním a smrtí seděla malá Aljaška mlčky se svou matkou. A pak jsem ji v tom tichu a ve své opilosti zahlédl takovou, jaká asi tehdy byla. Musela si připadat tak bezmocná, že ta jediná věc, kterou mohla dělat - zvednout telefon a zavolat sanitku - ji vůbec nenapadla. Jednou musí přijít chvíle, kdy si uvědomíme, že naši rodiče nemohou chránit sebe ani nás, že každého, kdo se brodí časem, nakonec spodní proud strhne do moře, že zkrátka všichni odejdeme.
A tak vznikla ta její impulzivita - nečinnost ji vyděsila do stavu permanentní činnosti. Když ji Orel pohrozil vyloučením, možná vyhrkla Mariyno jméno, protože to bylo první, nač si vzpomněla, a protože v té chvíli nechtěla být vyloučená a na nic vzdálenějšího nedokázala myslet.. Bála se, to jistě. Ale možná spíš toho, že ji znovu ochromí strach.
"Všichni odejdeme," řekl McKinley své manželce a je to určitě pravda. To je ten labyrint utrpení. Všichni odejdeme. Najdi si cestu z bludiště.
Nic z toho jsem jí nahlas neřekl. Ani tehdy, ani později. Už jsme o tom nikdy ani slovem nepromluvili. Stal se z toho jen další nejhorší den, i když nejhorší z těch všech, a jak rychle se stmívalo, dál jsme pili a vtipkovali.

Hodnocení:

Nejsem si vůbec jistá, jakým číslem bych knihu chtěla ohodnotit, je to těžké. Asi těch 87%.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karamelka Karamelka | Web | 24. srpna 2014 v 15:59 | Reagovat

líbí se mi ty obálky, jsou jednoduché a pěkné (jak Hvězdy, tak tato) :-) já trochu od knihy očekávala více, ale nelituji, že jsem ji četla :-) má své kouzlo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama