Recenze - Národní satanista

18. června 2014 v 16:54 | Angela |  o knihách

Autor: Erlend Erichsen
Originální název: Nasjonalsatanisten
Originální vydání: 2008
Nakladatelství: Host, 2012
Počet stran: 188
Počet kapitol: 6 (s podkapitolami)

Anotace: Koncert skupiny Gorgoroth inspiruje dva mladíky k tomu, aby založili vlastní blackmetalovou kapelu. Jak už je zvykem, oba vystupují pod pseudonymem. Vinterblod je umělec s násilnickými sklony a touhou ovládat druhé. Je ztělesněním nejextrémnějších osob, které na norské metalové scéně působí. Naproti tomu Ljåvolda zajímá muzika jako taková, od všech ideologií se distancuje, ale časem zhoubnému vlivu Vinterbloda přece jen podléhá.
Příběh kapely Stormvold se odehrává v Bergenu devadesátých let dvacátého století, kdy se formovala tamní obávaná blackmetalová scéna a black metal se z malé uzavřené komunity rozšířil do obecného povědomí. Erlend Erichsen toto prostředí důvěrně zná a dokonale rozumí myšlení a chování lidí, o nichž píše - těch, kteří blackmetalu podřídili celý život.


Moje pocity:

Vůbec jsem nevěděla, co od knihy očekávat, hned mě zaujala díky své tématice blackmetalové hudby, vypalování kostelů a celé temné atmosféře, chtěla jsem se dozvědět něco nového. Rozhodně mé očekávání předurčila, byla jsem velmi mile překvapená.

Při čtení mě provázely různé pocity, mrazení v zádech, lítost i vztek. Myslím, že kniha zaujme každého, nejen příznivce podobné hudby. Vztáhne vás do děje a nepustí. Nějak nemám víc na mysli, jak bych se vyjádřila. Je to opravdu hodně zajímavá kniha, přečetla jsem ji během jediného dne bez přestávek.

Měla jsem ráda hlavního hrdinu Ljåvolda, který se ale snadno nechal ovládat, až ke konci si to uvědomil. Chování Vinterbloda bylo od začátku zvláštní, někdy až fanatické. Hlavně mě štvalo, jak manipuloval s Ljåvoldem. Byl hlavním mozkem kapely a choval se hodně agresivně k okolí. Dopadne to menšími i většími výtržnostmi a problémy. Stále nevím, jak vnímat Ljåvoldovu kamarádku Hilde, mohla za hodně konfliktů v kapele, i když nic takového nezamýšlela.

Konec byl takový zvláštní... Hlavní zvraty se staly vlastně už před koncem. Když jsem začala knihu číst, bylo mi docela jasné, o čem přibližně kniha bude, ale takový konec jsem teda nečekala. Bylo to smutné. Celý děj měl pochmurnou atmosféru, ale i chvíle naděje a zajímavých myšlenek.

Ukázka:

Přišla za mnou a otevřela dveře. Rozhlédl jsem se kolem, na stěnách jsem viděl fotografie a kresby, plakáty různých kapel a umělců. Najednou jsem si všiml něčeho dobře známého. Nad jejím starým psacím stolem viselo logo Stormvold společně se dvěma fotkami. Na jedné jsem byl já sám z doby, než jsem si obarvil vlasy na černo, zrovna jsem si je nechával narůst, za mnou svítilo slunce a já jsem oběma rukama držel nad hlavou černou kytaru a usmíval se. Na druhé fotce byla pohromadě celá kapela s nalíčenými obličeji a hořícími pochodněmi v černočerném lese. Stojím v popředí s dlouhým palcátem v ruce, za mnou Orcust a Demonur a až úplně vzadu na snímku je vidět Vinterblod, jako by si brousil nůž a díval se po nás ostatních.
V domě mých rodičů bylo naprosté ticho. Byl jsem sám, a když jsem vyťukával Vinterblodovo číslo, třásly se mi ruce. Připadal jsem si hloupě. Zazvonilo to jen dvakrát.
"Tady Vinterblod!" uvítal mě chladný a pronikavý hlas. Okamžitě jsem se rozhodl, že se zmíním jen o koncertu.
"To jsem já. Slyšels, že Effigy nám zajistili vystoupení na šestý listopad, takový koncert k vydání desky?"
"Jasně, slyšel jsem o tom, před časem jsem jim sám volal a ptal se na to. Ten koncert v každém případě odehrajeme, ne?"
"Ale jo, a kde jsi byl poslední dobou? Nebylo o tobě slyšet."
Do stehna jsem si stále silněji tiskl propisku.
"Nápodobně, hodně jsem se pohyboval kolem Svartediket a nahoře v údolí Isdalen, chvíli v horách a chvíli v lese. Mimochodem, netoleruju, když mi nějaká blbá ženská plive do ksichtu lži. Doufám, že už ji nikdy neuvidím!"
"Udala tě, víš to? Netuším, kdo z vás mluví pravdu, ale jeden z vás každopádně lže."

Hodnocení:

Knížku doporučuji každému, komu přijde zajímavá a kdo se chce dozvědět něco nového. Hodně nad hodnocením váhám, nevím... Knížka se mi líbila opravdu hodně, nakonec dávám 84%.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host, knihu naleznete zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ariven Ariven | Web | 22. srpna 2015 v 1:44 | Reagovat

Kniha mě zaujala názvem a po přečtení tvé recenze uvažuju, že se po ní podívám v knihovně. O knize s podobnou tématikou jsem zatím neslyšela a ráda bych se něco dozvěděla, protože ač metal poslouchám, zrovna blackmetalu moc neholduji a nikdy jsem tohle téma nezkoumala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama