Recenze - Neumřeš

18. června 2014 v 17:10 | Angela |  o knihách

Autor: Kathrin Schmidtová
Originální název: Du stirbst nicht
Originální vydání: Kiepenheuer & Witsch, 2011
Nakladatelství: Host, 2012
Počet částí: 5
Počet stran: 289

Anotace: Helena Wesendahlová netuší, co se jí stalo. Je v nemocnici, bez vlády nad svým tělem, bez možnosti mluvit, s výpadky paměti. Při cestě zpět do života je konfrontována s cizí ženou, kterou kdysi byla ona sama. Kathrin Schmidtová provází čtenáře na cestě plné překážek, jež musí hrdinka překonat, a to v doslovném smyslu slova. Očima probuzené hrdinky vidíme nemocniční pokoj, další pacienty, její tělo, které, jak se zdá, vede svůj vlastní život. Zažijeme s hrdinkou namáhavou rehabilitaci, reakce rodiny, obětavé nasazení jejího muže - a úlomkovité vzpomínky na minulost.


Autorka:

Kathrin Schmidtová vystudovala psychologii na univerzitě v Jeně a od roku 1994 je spisovatelkou na volné noze. Nejprve se věnovala poezii, její pozdější romány kombinují barokní témata a magický realismus. Je srovnávána například s Günterem Grassem. Za knihu Neumřeš, která z velké části vychází z jejích vlastních zkušeností, získala v roce 2009 prestižní Německou knižní cenu (Deutscher Buchpreis) udělovanou na Frankfurtském knižním veletrhu a Cenu SWR-Bestenliste.

Děj:

Jedná se o autorčino autobiografické dílo. Spisovatelka Helena Wesendahlová se probouzí v nemocnici s ochrnutou polovinou těla, zázrakem přežila nebezpečné krvácení do mozku. Je to složitá cesta, velmi pomalu se vrací k normálnímu životu, téměř nic si nepamatuje a vše si musí znovu vybavovat. Nepamatuje si ani, jak se jmenuje a nepoznává osoby, které se objevují u její postele a personál považuje za nepřátele. Nemůže se ani pořádně hýbat ani mluvit.

Příběh je rozdělen do pěti částí a v každé můžeme krok za krokem pozorovat Heleniny pokroky, velmi detailně se setkáváme s jejími myšlenkami, vlastně celý děj je velmi detailně popisován. Během léčby si vybavuje obrázky ze své minulosti a vzpomíná na různé události ze svého života.

Mezi vedlejší postavy patří její manžel, se kterým neměla vždy dobré vztahy, po úrazu ji téměř každý den navštěvuje a snaží se co nejvíce pomáhat. Helena si nakonec vyjasní, jak to mezi nimi je. Dále musím zmínit Violu, ženu, která to měla v životě poměrně těžké, až po poznání Heleny se vše změní. Právě ta událost s Violou pro mě byla největším šokem.

Líbí se mi, že je kniha psána i ironicky, vzhledem k tomu, že jinak působí pochmurným nádechem. Konec byl zvláštní, byla jsem zmatená. Sice mě kniha nějak nemohla vtáhnout, ale chtěla jsem vědět víc, jak to bylo dál. Pořád jako bych něco čekala, ale přitom už byl konec.

Moje pocity:

Popravdě vůbec nevím, jak knihu hodnotit a co si o ní myslet, její čtení jsem docela dlouho odkládala, i když mi připadala hodně zajímavá, ten smutný nádech ve mně vyvolával pomalu až stísněné pocity. Zhruba do poloviny mi připadalo, že se to zbytečně táhne, moc mě to nebavilo. Nebylo snadné se začíst, a když se mi to povedlo a nemohla jsem se odtrhnout, hlavně u jedné části ve mně hrklo, netrvalo to moc dlouho a zase jsem měla pocit, že to je moc protahováno.

Kniha je opravdu zajímavá, až na těch pár detailů a chvil, kdy jsem se nudila, se mi líbila. Ano, chvílemi jsem se nudila, ale pořád ve mně byl ten pocit smutku a očekávání. Potom jsem se ani nenadála a příběh skončil. Zbyly jen zmatené dojmy.

Ukázka:

Helena probírá roky. Trénuje vzpomínání.
Co přichází spontánně, to se samozřejmostí vytahuje z tmavého sudu, v němž to tlelo. Když to pak stojí před ní a září, například v barvě saka, jež nosila před pětadvaceti lety, je spokojená. Přirozeně že se jí roztáhne pusa. Vždycky. Renja Mittelnerová se často ptá, na co Helena zrovna myslela. Renja má zřejmě radost, že se usmívá. Helena ne.
Když se ale učí vzpomínat, je napjatá. Upjatá? Ano, to také. Na dnešek si plánovala rok 1988. Byla těhotná, v červnu se narodila Mareile. Největší východoberlínské sídliště mělo svou polikliniku, v níž byla od konce roku 1987 zaměstnaná. Některá oddělení, například dětskou místní neurologii a psychiatrii nebo ochranu zdraví mládeže vyčlenili z hlavní budovy, takže Helelna a její kolegové pracovali nedaleko odtud, v úplně normálních panelákových bytech. Zpočátku neměla ani vlastní pracovnu. Ve čtyřech se museli dělit o tři místnosti v bytě. V největší z nich, kde měl být obývací pokoj, byla čtvrtina oddělená jako kuchyně bez oken. Přechodně tam skladovali dokumentaci. Mohli si tam také uvařit kávu nebo čaj. Byl tam stůl. Čtvrtý nešťastník, který kvůli nedostatku místa zrovna neměl objednaného žádného malého pacienta, sedával právě v kuchyni. Skrze podávací okénko, zhruba půl čtverečního metru velký prosklený otvor ve stěně, mohl odposlouchávat rozhovor mezi kolegy a jejich pacienty. Když byla tím čtvrtým nešťastníkem ona, zpočátku se snažila být co nejvíc potichu, aby si pacient její přítomnosti pokud možno nevšiml, brzy však začala proti té neudržitelné situaci rozhodně protestovat. Jediný muž ve čtyřčlenné skupině byl vedoucí stranické buňky a snažil se jakékoliv buřičské nálady uklidňovat. A tak si jednoho dne, když vcházel se svým pacientem do potenciálního obývacího pokoje, stoupla do dveří kuchyňské kóje a prohlásila, že je nucena poslouchat jejich rozhovor. A jestli jsou tedy ochotní ho za takových okolností uskutečnit. Kolega zaváhal, zbledl a nevěděl, co si má počít. Měl by její chování oznámit, ale bál se roztržky s kolegy. Nakonec se s vedoucí, která sídlila ve vedlejším domě, dohodli na určité variantě kolektivní slepoty. Všichni věděli, že jeden z nich z bytu raději odejde, než by se mačkal v kuchyni. A bylo. Každý měsíc se jí čím dál víc kulatilo břicho.

Hodnocení:

Tohle je těžké, možná ještě víc než jsem myslela. Dlouho jsem přemýšlela a nakonec dávám 68%.Kniha má zajímavý námět, pokud se chcete dozvědět, jaké to je, procházet cestou z úrazu k normálnímu životu, tak si ji určitě doporučuji.

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama