11. července 2014 v 17:25 | Angela
|
Nedávno jsem si tak prohlížela starší fotky a narazila jsem i na ty, které jsem pořídila minulý rok v Chorvatsku. Zasáhla mě vlna smutku nad tím, že tyhle prázdniny budu trčet doma ve svém stálém prázdninovém stereotypu. Náplň mého normálního dne tvoří Sherlock, Doctor Who a knihy, takže si vlastně nemám na co stěžovat, ale zase až moc přemýšlím nad hloupostmi, což mi rozhodně neprospívá. Vlastně se už nedokážu koukat na žádný seriály nebo číst a jen tak sedím a přemýšlím. Naštěstí mě občas vytáhne ven Emily a přejdu k jiným než melancholickým myšlenkám. Múza momentálně stávkuje (když nedělám nic ani já, tak proč by se namáhala, no ne?), nedokážu napsat ani jediný verš - nebo jinak, veršů je hodně, ale nedají se složit do hromady.

Radši přejdu k těm fotkám nebo si zase začnu jenom stěžovat a blábolit nesmysly, což není záživné. Po Chorvatsku se mi stýská, a jak. Většinou se mi nikam na dovolenou nechce (bývá tam větší prostor pro hádky, takže spolu neustále nikdo nemluví nebo se musíme nuceně usmívat a dělat šťastnou rodinku), ale tady jsem si od rodičů a sestry odpočinula, protože jsem jela s tetou a strejdou. Odpočinek od rodičů však není hlavní důvod.
Moře mě uklidňuje. Ten šum, vůně a klid je něco úžasného. Chtěla bych zase slyšet cikády, dívat se do vln a dusit se mořskou vodou. Můžu si zajít za barák na pole poslouchat cvrčky, dívat se do nazelenalý vody brtnickýho rybníku, ale když se při potápění nalokám vody plný sinic, tak se budu divit, proč není slaná. Ach, kde je ten bordel okolo chorvatských popelnic s odpadkama, který se stále hromadí. I to mi chybí. Nebo spálenej obličej jenom na jedný straně, protože na té druhé jsem ležela. A pizza.
Jediná použitelná fotka lodě v Trogiru.
Emily za foťákem.
Rostlinky na skále.
Mnozí z vás (ačkoliv si na to možná nepamatujete) jste fotky viděli na mém nejstarším blogu, který jsem vlastnila ještě před trust-forever. Možná vzpomínky na Chorvatsko rozdělím na více částí, protože fotek je opravdu hodně. Škoda, že nemohou být i letošní, ale aspoň mám tyhle vzpomínkové.
Krásné fotky. Já taky doma jen čtu a koukám na seriály. A nebo chodím ven, což je mnohem lepší a přijdeš na jiné myšlenky. Já chodím docela často a to co si užijeme s kamarády se nedá ničím nahradit, takže moje geniální rada zní, choď ven. Nebo si zaběhat, to je taky dobrý.