Strach
7. listopadu 2014 v 22:19 | Angela | veršeJsem ztělesněním
propasti,
temnota skrytá
za vlídnou tvář.
Nevinné vybídnutí,
jen pojď...
Lístky kopretiny
září bělostí.
Pravdivá tma
otevírá
volný pád
do strasti,
jež skrývám
v zdánlivě
blankytně modrých
oblacích.
Lístky začnou uvadat
špínou bodných ran
mojí viny,
kterou nepoznám.
Komentáře
Naozaj vydarené dielo, krásne strofy a aj ako celok to pôsobí veľmi zaujímavo, iba ten názov - Strach - mi k básni veľmi nepasuje
Neviem, necítim z básne starch, neopisuješ strach, ale možno iba mne zasa niečo uniká ![]()
Nádherná báseň, krásne metafory a slovné spojenia! :)
Takový depresivní básničky... Ale je to krásně napsané, to se musí nechat! ![]()
:O Já nechápu, jak dokážeš napsat něco tak úžasného. Ani nevím, jaký jsem z toho měla pocit. Takovou směsici.. Zvláštní báseň. :3
Nádhera. Obzvláště ta poslední sloka... :O


Krásná básnička!
Je z ní cítit trochu depresivní nádech, ale jinak se ti moc povedla.