Leden 2015

Recenze - Percy Jackson: Bitva o labyrint

17. ledna 2015 v 19:57 | Angela |  o knihách

Autor: Rick Riordan
Nakladatelství: Fragment, 2011
Série: Percy Jackson
l v sérii: 4/5
Počet kapitol: 20
Počet stran: 384

Anotace

Jmenuji se Percy Jackson... Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnější. Tábor polokrevných už není, co býval. Luke s Kronovou armádou se snaží dostat se za jeho hranice. Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit…

Autor

Rick Riordan

Rick Riordan se narodil roku 1964. Téměř patnáct let působil jako učitel angličtiny a historie na veřejných i soukromých školách v Kalifornii a texaském San Antoniu. Po těžkém rozhodování se povolání učitele vzdal a začal se plně věnovat psaní knih pro děti i dospělé, za které získal řadu cen, mimo jiné i tři nejprestižnější americké literární ceny v žánru mystery. Momentálně žije v San Antoniu se svou manželkou a dvěma syny.


Zimní krajinou

10. ledna 2015 v 14:10 | Angela |  Fotografie
Zima je krásné roční období, to bezpochyby. Ale rozhodně to není ten správný čas pro dobročinnou charitativní činnost. Ve čtvrtek jsem spolu s dalšími dvěma spolužačkami pobíhala tři hodiny po Třebíči s kasičkou a vybírala peníze na Tříkrálovou sbírku. V mrazu bez rukavic to nebylo nic příjemného, tudíž jsem opět marod. Což mě absolutně netěší, jelikož máme před pololetím a měla bych začít něco dělat, a ne se válet doma v posteli s čajem (který jsem mimochodem za Tři krále dostala).


I sněhulákovi musela být zima...

Lidé taky nebyli zrovna vstřícní, ale vzhledem k tomu, že dnes nikdo neví, na co ty peníze nakonec půjdou, se ani nedivím. Byla to ale rozhodně zajímavá zkušenost. Naštěstí jsme byly pouze dvakrát vyzvány ke zpěvu a peníze na důchod (porovnávané s penězi na pražský ohňostroj) jsme ve větší míře řešily pouze jednou. Vlastně to byla docela zábava, a je to pro dobrou věc.


Miluju zimu, ne z toho důvodu, že bych byla nějakým způsobem nadšena pro zimní sporty (na led mě nikdo nedostane a na lyžích jsem nikdy nestála), ale zasněžená krajina je úžasná. Ten pohled na mě působí neskutečně uklidňujícím dojmem. Zrovna tahle fotka mi trošku připomíná malovanou krajinu Josefa Lady. Zkrátka jako z pohádky.


V pondělí jsem se ještě s prázdninovou náladou vypravila na pole za naším domem. Ten pohled mě uklidňuje nejen pod bělostnou peřinou, škoda jen, že na jedné straně stále přibývají nové domy, je to jedno z mála přírodních míst našeho malého města.


Chybí mi naše bříza vedle vchodové branky, zasněžená vypadala kouzelně. Už vzpomínky na ni mi připomínají, jaký vztah mám k místu, kde žiji. Mám to tady ráda a sněhové nánosy mi to bůh ví proč připomínají. Bohužel, musím se vrátit do reality a čelit školnímu stereotypu. Nostalgie roztála.


Na hraně

1. ledna 2015 v 22:23 | Angela |  verše
zamávej
masce
spravedlnosti

kam koleje vedou

jak blízko
a daleko
jsme byli

tunel
končí v hluboké
dálce
míjíme lesy
a výrazy tváří

mizíme
v náruči
ukrývající
všechna tvá přání
a tajemství

skomírající
na hraně života
i smrti