Dnes se mi náhodou podařilo vyštrachat jednu krátkou kraťoučkou básničku(spíše myšlenku) psanou v lednu. Sama nevím, co k ní říct, ani co si myslet. Je docela zvláštní, tak jsem zvědavá, jak se vám bude líbit. Před chvílí jsem také zkoušela začít psát povídku - tentokrát nebyl problém v nápadu, jak to většinou bývá, ale postupně jsem se zamotala a psala úplně o ničem něčem jiném, než jsem chtěla. Múza mi poslední dobou nehraje do karet.
Oči
Tvoje oči
na mě mrkají
ze všech stran.
Modré
jako jez
mění barvu
v nedobytnou
šeď.
Mrkají,
i když jsem sám.


Krásne, tieto krátke myšlienky poznám, sama ich mám kopu popísaných všade možne na lístočkoch.