První návštěva kurzu psaní...

3. března 2015 v 19:18 | Angela |  střípkovník
Dneska nemám svůj den. Jakmile se už v úterý podobám zombíkovi a stěží udržuji oči otevřené, nemá to smysl. Poslední dobou chodím pozdě spát, protože zaboha nemůžu usnout dřív, než někdy po jedenáctý. A těch necelých sedm hodin je pro mě žalostně málo. Ve škole jsem se dozvěděla, že do konce školního roku nejspíš propadnu z chemie, ale to je ještě daleko, tak proč se tím zabývat, že...

Probudila jsem se teprve na kurzu tvůrčího psaní, který jsem měla čest navštívit. Docela jsem se bála, hlavně toho, že budu muset nahlas číst své výtvory - ale později jsem to přeci jenom překonala a byly to příjemně strávené necelé dvě hodiny. V rámci soutěže Skrytá paměť Moravy a tématu Všude dobře... jsme si vyzkoušeli pár literárních cvičení vztahující se na náš domov.

Bylo to velmi zajímavé a inspirující, líbilo se mi popisování oblíbeného místa, které nám připomíná domov - nebyla bych to já, kdybych si nevybrala les. Měli jsme napsat tři odstavce, první z pohledu obyvatele daného místa (v mém případě šlo o pavouka), druhý z pohledu externisty a třetí z pohledu neživé věci (vybrala jsem si kamínek).

Také jsme měli popsat všední situaci ranního vstávání a následně jej přepsat podle zadaného úkolu (odborně, zoologicky). Poštěstilo se mi psát v barvách. Hned mi přistála na mysli Zlodějka knih, ve které se autor s barvami pěkně poeticky vyřádil.

V černé tmě se rozezvonil budík. Otevřela jsem oči a spatřila první šedivé barvy rána. Po vypnutí otravného zvuku jsem znovu ulehla do temnoty postele a čekala na vyzvánění mobilu.
Celý dům byl zahalen do nevýrazných odstínů béžové. Až po zavření vchodových dveří a nastoupení do autobusu jsem spatřila nádherné barvy východu Slunce. Oranžová záře je teprve známkou nového dne.

Když jsem se ve škole dozvěděla, že se bude tento kurz konat, ani chvíli jsem neváhala a musela se přihlásit. Svého rozhodnutí rozhodně nelituji, byla to skvělá nová zkušenost a bavila jsem se. Jen škoda, že bylo tak málo času. Veškerá cvičení jsem úplně nedokončila, jelikož jsem opravdu nestíhala, a jak moc dobře vím, měla jsem problém s tím psát na povel. Ráda si psaní déle rozmýšlím, v takové rychlosti jsem nedokázala hledat správná slova a nic kloudného se mi nedařilo sepsat.

Do školy jsem se vrátila na poslední hodinu a s úsměvem ze zážitků z kurzu jsem opět usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 3. března 2015 v 20:21 | Reagovat

Hm, musel to byť skutočne zaujímavý kurz. U nás sa nič také neorganizuje, nemáme ani len krúžok tvorivého písania. Keby som bola učiteľka, hneď by som ho založila, no tam ho nemá kto viesť. Aspoň že máme ten časopis. Ja som ako zombík chodila minulý týždeň, teraz mám jarné prázdniny, takže si užívam toho, že spím aj deväť hodín. :D

2 Casion Casion | Web | 4. března 2015 v 18:43 | Reagovat

Taký kurz by som brala aj ja, muselo to byť super! :D A s tou únavou ťa chápem, neviem, či je to jarná únava alebo čo, ale v poslednom čase nemám na nič energiu...

3 Angela Angela | Web | 4. března 2015 v 20:10 | Reagovat

[1]: Takový kroužek ve škole taky bohužel nemáme, což je docela škoda, myslím, že zájemci by se našli. :) Do časopisu jsem přispívala na základce, na gymplu žádný nevedeme - ale přemýšlela jsem, jestli to nemám navrhnout. :D
Tak si užívej volna. :)

[2]: Bylo to opravdu skvělé! :D Energie  mi taky schází, ani dnešní kafe mi ji nepomohlo načerpat...

4 Kate Kate | E-mail | 6. března 2015 v 16:44 | Reagovat

Taky jsem děsně unavená... Já bych na kurz nikdy nešla, vím, że neumím psát na povel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama