Květen 2015

Recenze - Divergence

27. května 2015 v 17:19 | Angela |  o knihách

Autorka: Veronica Roth
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Série: Povstalecká trilogie
Díl v sérii: 1/3
Počet kapitol:
Počet stran:

Anotace

Hlavní hrdinka Beatrice žije v Chicagu budoucnosti, kde je společnost rozdělena do 5 frakcí a každá z nich se věnuje pěstování určité ctnosti - Odevzdanost, Neohroženost, Sečtělost, Mírumilovnost a Upřímnost. Každý rok ve stanovený den si musí všichni šestnáctiletí vybrat jednu z frakcí, do níž budou patřit po celý svůj život. Beatrice se rozhoduje mezi tím, jestli zůstane s rodinou, nebo bude sama sebou - obojí mít nemůže…

Štiplavý slzy

20. května 2015 v 22:49 | Angela |  verše
šlapeme ve
vysypaným popelníku
bosý nohy
spálí mrtvej žár

přes zavřený
oči vidím
vyhaslou poušť

neotáčím se
a v písku
se brodím

šťiplavý slzy
písečnejch zrnek
naučí mě plavat
ve vlastní
vyprahlosti

Titulek článku MŮŽE být pro jednou prázdný...

20. května 2015 v 19:01 | Angela |  střípkovník
Čas plyne stále rychleji a já se ztrácím v jeho hlubinném víru. Za poslední dny, vlastně i měsíce, se toho stalo tolik, že se mi zdá jako bych sama na sebe mávala ze břehu na protilehlý břeh, na kterém jsem dávno stála. Chci tím říct, jako bych tak pohlížela na minulost. Už se jí nedotýkám, jsem tam, kde jsem - stále v její blízkosti, která se přitom jeví jako obrovská dálka, ale už jen mávám.


Stále na sebe můžu pohlížet do zrcadla a ptát se kdo jsem? Ptát se kým jsem byla a kým budu, a někde nade mnou poletuje změna a tajemství. Je zajímavé pozorovat, jak se člověk mění, jak stále poznává něco nového a neví, jaké další změny přijdou, v čemkoli kolem nás. Víte jen, že jste to stále vy. A napořád budete...


Nepsala jsem tak dlouho, že nevím, jakého konce se chytit, začnu asi úplně klasicky - stále žiju. Dnešní náladu bych přirovnala k počasí venku, takové pochmurné prázdno a pořád prší. Naštěstí jsem nemusela vystrčit nos z postele, opět mi není dobře a celý den bych nejradši prospala. Spánek střídám se sledováním Torchwoodu - ten seriál jsem si v posledních dnech úplně zamilovala, mám úchylku hlavně na Jacka s Iantoem.


Naprosto úžasný byl pátek, v Třebíči se konal majáles, který jsem si nemohla nechat ujít - vystupovala na něm Vypsaná fixa a to mluví za vše. Atmosféru i koncert jsem si moc užila, i UDG nebo David Koller stáli za to. Jediné, co člověku mohlo zkazit náladu, byla smrt sedmnáctiletýho kluka, když se u lavice zohýbal pro peněženku - nějak ho to smetlo nebo přiskříplo, prý na to nebyl hezký pohled. Pouťové atrakce by zkrátka neměly na takových akcích co dělat.


Častěji jsem začala chodit ven, dokud jsem tedy zase neskončila v posteli. Dokonce jsem se překonala a několikrát jsem byla běhat. Což chce potlesk... Už s sebou tak často nenosím foťák, za to hodně fotím svým ne zrovna kvalitním mobilem, přesto bych chtěla nějaké fotky vybrat a přispět do fotografické rubriky. Mám v plánu i recenze na knížky, které jsem nedávno dočetla - Divergenci a Papírová města. V sešitě se mi nakupilo i pár krátných povídek (další potlesk), možná by se nějaká mohla obejvit.


Na školu jsem opět začala slabě řečeno mírně kašlat, ale už nepropadám z chemie a vychází mi jednička z češtiny - tudíž hlavní cíl jsem splnila. Jediné, co chci je, aby už nebylo tak na nic počasí a co nejrychleji přišly na scénu prázdniny. Koncem školního roku máme v plánu pár výletů, tak snad to rychleji uteče.

Napsala bych toho ještě tolik... Je těžké držet v sobě hodně myšlenek, čím je jich víc, tím hůř se pak všechny skládají do řádků, protože se v nich zamotávám.

Ať se vám daří,
Angela