13. července 2015 v 16:59 | Angela
|
Autorka: Jodi Picoult
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014
Počet stran: 510
Anotace
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem - se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže - byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.

Už od prvního pohledu na obálku a zjištění, jakého tématu se kniha týká, mi bylo jasné, že půjde o výjimečné dílo. Do čtení jsem se proto pouštěla s poměrně velkým očekáváním a zvědavostí, o to víc jsem byla překvapená z toho, co všechno mi kniha mohla nabídnout. V konečném závěru mé očekávání předčila, zůstala jsem stát s otevřenou pusou a mrazivým pocitem v zádech.
"Když žijete v pekle, představujete si smrt jako nebe."
Ve vyprávění se střídá několik dějových linií a pohledů různých postav, přítomnost se prolíná s minulostí a příběhem, který za doby holocaustu psala Sageina babička. Nejdřív jsem se bála, že mi takové střídání nesedne, ale zvykla jsem si téměř okamžitě. Bylo naopak skvělé porovnávat situace z více náhledů.
"Když člověku vezmou svobodu, asi ji potom vnímá spíš jako poctu, ne jako nárok."
Ačkoliv se příběh věnuje "temnému" tématu, nevyzařují z něj pouze pochmurné emoce, ale i štěstí, radost a občas mě opravdu pobavila některá situace obohacená vtipem, který mi vykouzlil úsměv na tváři nebo mě rozesmál. Mám tento druh humoru vážně ráda. Autorce dávám za pohrávání si s emocemi velké plus, pocitů se ve mně vystřídalo mnoho, bylo to jako na horské dráze. Cítíte se, jako byste příběh prožívali vy sami, hlavně vyprávění o holocaustu působilo hluboce stísněně. Je hrozné, čeho všeho jsou lidé schopni.
"Ale jak člověk může žít ve světě, kde nikdo není takový, jakým se zdá?"
Další, co je třeba ocenit, byly do detailů vykreslené postavy. Každá měla svůj příběh, svoji minulost, o které mohla vyprávět. Hlavní hrdinku Sage jsem si od prvních stránek oblíbila, byla uzavřená do sebe a nedokázala se smířit se smrtí matky. Byla mi sympatická svým charakterem, občas jako bych se do ní dokázala vcítit, muselo být velice těžké reagovat na Josefovu žádost o pomoc se sebevraždou. Během čtení jsem na něj několikrát změnila názor, ne vše musí být takové, jak se jeví.
"Nevěřím v boha. Sedím tu ale v místnosti plné lidí, kteří to vnímají jinak, a uvědomuju si, že věřím v lidi. V jejich sílu a pomoc, kterou jsou schopni poskytnout jeden druhému, v lidi, kteří touží spolupracovat, ne se hašteřit. Věřím, že pokud má člověk v co doufat - i kdyby to byl jen lepší zítřek -, je to ta nejsilnější droga na této planetě."
Konec mi doslova vyrazil dech. Zhruba v polovině knihy jsem si začala předpokládat, že vím, jak to nakonec dopadne, což byla v podstatě pravda, ale některé okolnosti a detaily jsem absolutně nečekala. Zůstal ve mně pocit prázdnoty a znovu jsem musela nad celým příběhem přemýšlet. A potom ještě několikrát.
Knížku doporučuji každému, kdo má rád tematiku druhé světové války a koncentračních táborů. Vlastně by by si tento příběh plný zármutku, hrůzy i radosti měl přečíst úplně každý. Hodnocení je zcela zasloužené.
5/5
Děkuji internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
Ahoj, máš velmi pěkný blog. Taky píšu o knihách, koukneš se, jak mi to jde a nejde?
http://knizni-koutek-podivinky.blogspot.cz/ Předem děkuju. 