Srpen 2015

Jenom a víc

23. srpna 2015 v 14:56 | Angela |  verše
Další z mých výkřiků do tmy. Znovu přišly chvíle, kdy se nemůžu vůbec pořádně zvednout. Tak znenadání a přitom byly stále přítomné, i když nebyly vidět. Bála jsem se, že jsem někomu ublížila, ale pak jsem zjistila, že to vlastně prožívám mnohem víc hluboko. Jsem nahraditelná. Nesmím to tak brát. Nic bych neměla tak brát. Kam zmizelo to všechno, co ani neexistovalo?

zavřela jsem
oči na vteřinu
za mými zády
mi jámu kopou

spadni (Alenko)
nehýbej se
čekej na to
co přijde

ticho našlapuje
po špičkách
hází po tobě
kameny zoufalství

Seznam knižních recenzí

18. srpna 2015 v 20:25 | Angela |  Knihy

A


B

C

D

E

F

G

H

CH

I

J

K

L

M

N

O

P


Q

R

S

T

U

V

W

X

Y

Z


Pantomima

18. srpna 2015 v 16:17 | Angela |  verše
ztratila jsem se
v oblacích
dýmu

stoupá
beze slov
a já nevím
kam

topím (vás)
se sama
na druhým
břehu

hrajeme
pantomimu
pitomosti
a zrady

vyhraje ten
kdo dřív
(apaticky)
oslepne

Nevratné nedohledno

15. srpna 2015 v 12:55 | Angela |  střípkovník
Jsem zpátky. Ne v realitě nebo při smyslech, na to jsem poměrně dost mimo. Nápady a události opět létají všude kolem, že se nestíhám ani otáčet a pod rukama mi všechno mizí v dalekém nevratném nedohlednu. Znovu jsem se neozvala aspoň měsíc, dodat k tomu můžu akorát to, že mě to mrzí. Nechtělo se mi nic dělat, s náladami jsem na tom jako na horské dráze, jednou nemá nic cenu a pak z ničeho nic vidím spoustu věcí duhově. Nejvíc mě snad děsí prázdnotná rovina.


Zcela náhodou se mi dnes vrátil notebook z opravny (další důvod, proč jsem tedy nemohla psát - jedině u babičky, ale zase jsem ji nechtěla neustále otravovat), tudíž by už to opravdu mohlo být lepší s aktivitou (i když...). Za posledních pár let mám nejvíce nabité léto, začátek prázdnin jsem trávila hodně venku a 24. 7. jsem odjela s příbuznými do Chorvatska, kde bylo opravdu nádherně, mám v plánu ještě samostatný článek doplněný fotografiemi.

Velice mě potěšilo, když se mi ke konci dovolené ozvali z jedné firmy, kde jsem se před odjezdem byla ptát na brigádu, že bych mohla 11. 8. nastoupit. Zatím jsem absolvovala čtyři dny a povím vám, že mi to dává opravdu zabrat a nestíhám splnit normu vyrobených kusů, ale snad se to zlepší. Připadám si jako nějaká zombie fretka, došla jsem k poznání, že mě nezabije to příšerné vedro, ale ranní vstávání. Je to nejspíš jen o zvyku, pořád u mě přetrvává radost z první "opravdové" získané brigády.


Mám opravdu tolik plánů na recenze a články, ale chybí mi energie, nejradši bych si po příchodu domů z práce lehla a spala. Ve dne se mi usíná dobře, v noci je to velký problém, pak jsem nevyspalá a projevuje se u mě zombiefretkový syndrom. Zdá se mi, že u čtení jsem letos na mé poměry taky moc nezahálela, námětů na recenze je pěkná hromada. Možná se mi nakonec povede navýšit knižní výzvu ze 40 na 50 knih.

V záloze mám i pár básní, které jsem si začala zapisovat do sešitu s tvrdými deskami, mám jich v plánu přepsat víc, abych je měla pohromadě nejen na blogu. Mám pro takové sešitky a bločky asi opravdu úchylku. Další slouží povídkám (ano, je poloprázdný), je to docela i smutné, když se podívám do bloku, kam jsem psala před dvěma roky, je popsaný a nemá jediné prázdné místo a dnes... Měla bych se stydět. Už někdy koncem února jsem si do dalšího skvělého sešitu začala psát deník, pomáhá mi to uspořádat myšlenky a popsala jsem ho pro změnu skoro celý.


Prozatím to ode mě bude všechno, ve zbývajících dnech prázdnin se vážně vynasnažím něco publikovat, protože až začne noční můra s krycím názvem škola (na ty lidi se ale docela těším), tak to s časem bude hodně nejisté. Další věcí, kterou jsem si o letošních prázdninách uvědomila je, že se vlastně vůbec nenudím. Když už, tak to netrvá dlouho. Klasicky doufám, že se vám daří, mějte se krásně!