Září 2015

Provázky

17. září 2015 v 19:08 | Angela |  verše
možná
jsem chtěla
být sama
svojí
loutkou
nechtěnosti

společně
v divadle
lží a
škraboškou
omylů

provázky
se začaly
trhat
znovu
pletu pavučinu
a mezi
uzly už
není místo

stékají
po nich
slzy jako
vodopád
který nikdy
nekončí

já vím
že je to
nejrealističtější
zoufalství
a nemám
šanci
před ním
utéct

už není
cesty zpět

Ve shluku

16. září 2015 v 20:14 | Angela |  střípkovník
Bojím se toho, že jakmile začnu ťukat do klávesnice, vytvořím něco nadprůměrně smysluplného a to vás přinejmenším překvapí, ne-li vyděsí. V překladu moje myšlenky jsou opět v nesourodém shluku a nedokážu poskládat kloudnou větu, přestože bych toho chtěla tolik říct. Zlepšilo se to až potom, co se mi múza pomohla napsat novou báseň a někdy k ránu se mi povedlo usnout. Po vypsání proudu myšlenek ve volných verších se mi vždycky povede víc jasně uvažovat.

#nature #memories #lastsummerdays #walk #landscape #sky #road

Ještě z prázdninové procházky...

Hned začátkem školního roku se mi povedlo onemocnět, takže tu už třetí den ležím v posteli, piju čaj a koukám na Doctora Who (každý, koho znám, zhlédne několik sérií v poměrně krátkém čase - jen mně to nějak trvá, zrovna se chystám na 6. sérii). Vlastně si vůbec nemůžu stěžovat, hlavně to musím vyležet do příštího týdne, jelikož se mi nejspíš splnil jeden z mých velkých snů - podívat se do Anglie! Nedokážu popsat, jak moc se těším.

Stále jsem si nebyla schopna přetáhnout fotky z Chorvatska, pár jich mám pouze v mobilu a v Anglii budu právě fotit pouze jím (svůj mobilní foťák miluju ze všeho nejvíc), ale rozhodně mám v plánu nějaký článek z toho, jak bude celý týden probíhat. Zítra už se budu nejspíš muset vypravit do školy, abych si vyřídila průkazku na taneční. Upřímně, z toho mám docela strach - dřevo(já), tanec a lidi, spousta lidí. Ne, to se k sobě moc nehodí.

#nature #flowers #sun #chamomile

Z prvního školního dne...

Ačkoliv se kolem mě momentálně dějí věci, které působí tak optimisticky, pozitivně se mi vůbec myslet nedaří. Znovu jsem se zklamala v určitých lidech, přestože poslední dny prázdnin byly tak úžasné a chtěla jsem, aby nikdy neskončily. Nebylo mi dobře a k tomu se ještě přidaly dávný rodinný problémy a bum. Znovu jsem tak nějak hodně nízko a jedinej větší cíl je, ať jsem v pohodě. Potřebuju se něčím zaměstnat, hlavně ať se nezblázím (pozdě). Nemám ráda problémy, ani pitvání minulosti. Vždycky popírám, popírala jsem a budu popírat to, že se příliš upínám na lidi. Ale je to pravda, jsem naivka.

Přemýšlela jsem, že zavedu druh článků, kde budu rozebírat plusy a mínusy týdne (vzhledem k tomu, jak jsem zajímavý člověk, tak nejspíš měsíce) nebo nejlépe (ne)malé radosti, abych se znovu naučila hledat hezké věci v maličkostech. Asi půjdu pokračovat v maratonu seriálů a čaje, dokud to vypadá, že mi večerní pohoda vydrží.

Mějte se krásně!

Angela

Sama

2. září 2015 v 15:57 | Angela |  verše
dokážeš
mě zvednout
a pak zase
schodit

slunce začalo
znovu svítit
pálí

řekni mi
co chceš
a co chci já

otázka kterou
nikdo
nezodpoví

zvláštní jak
může být
to co není

dej mi ticho
jen melodie
v mých
myšlenkách

zní jako strach
který se nebojí

a cítíš se
neúplně
zatraceně
stejně