Dlažební kostky

27. ledna 2016 v 10:15 | Angela |  střípkovník
Kdysi jsem do bloku napsala toto krátké cosi, co snad ani nelze považovat za povídku. Viděla bych to na úvahu. Netuším, jestli v tom uvidíte vůbec nějaký smysl a jestli ho tam vidím já. Byl to jen náhlý proud myšlenek, které potřebovaly ven...

Stály nepravidelně rozestavěné vedle sebe. Leskly se ve svitu slunce, pod kapkami deště a nechávaly na sebe usazovat vrstvy prachu. Každá byla jiná, každičký odstín šedé neznamenal nic a přesto ve mě zanechával vzpomínku.


Kolik lidí tudy asi prošlo, které z nich jsem znala aspoň od pohledu a které už nikdy nespatřím. Jestlipak se porozhlédli po rozsáhlé šachovnici, mezi veškeré skuliny s hlínou a kamínky. Snad naslouchali hlasům šeptajících dlažebních kostek na náměstí. Jak ráda jsem po nich chodila.

S dnešním ránem bych zde byla schopna zanechat všechno, co mě kdy potkalo. Myšlenky a pocity pohřbím pod dlažební kostky, nezbude žádná zmínka, že jsem po nich někdy prošla. Bude se mi po něm stýskat, i po zabláceném poli, do kterého se mi už tolikrát bořily boty. Po kopci, kde den za dnem vycházelo slunce, po lesních pěšinách naplňujících moji prázdnotu.

Zamávám minulosti z okna ujíždějícího vlaku. Možná na vás budu myslet a snažit se vás vytěsnit ze své hlavy. Nikdy jsem neměla ráda změny, ale už tolikrát jsem se snažila začít s čistým štítem. Jenže člověk není jen krabice, s kterou můžete házet, jak se vám zachce. Nevysypete ji. Zůstáváte uvězněni a musíte žít s tím, co máte. Narodíte se, učíte se žít, a potom zemřete. Není v tom nic víc, nic míň. Člověk je zvláštní tvor. Celý život si můžete zorganizovat podle sebe. Jen zbabělci nasednou do vlaku a nechají vše uplynout? Možná jsou jediní s rozumem a mají největší odvahu. Obyčejní lidé se bojí i zbabělosti, nemají cit ztracených poutníků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 27. ledna 2016 v 10:22 | Reagovat

STRAŠNĚ MOC PROSÍM!  Dáš "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head :-) moc díky!! :-)
(podmínka je přihlášení na facebook)

2 Casion Casion | Web | 28. ledna 2016 v 13:49 | Reagovat

Veľmi pekne napísaný úvod i celkovo sa to dobre čítalo, je to zaujímavé :-)

3 Lizzie Lizzie | Web | 4. února 2016 v 19:39 | Reagovat

Veľmi zaujímavé :) páčilo sa mi to :)

4 Elen Cojávímová Elen Cojávímová | 5. února 2016 v 20:21 | Reagovat

Krásná úvaha.
Líbí se mi vyvinutí článku, od dlažebních kostek po samotnou podstatu života. Skvěle!

5 Áďa Áďa | E-mail | Web | 8. února 2016 v 19:43 | Reagovat

Zavítala jsem náhodou na tvůj blog a tenhle článek si s radostí přečetla.
Už název byl zajímavý, tak jsem začala číst.
Úvaha mě zaujala, byla jsi v tu chvíli někdo, kdo přemýšlí nad věcmi, které jiní neřeší. Poslední odstavec, který už směřoval k životu, ten mě také zaujal, protože to je pravda. Skoro u nikoho jsem to tak výstižně napsané neviděla.
Článek jsem proto náležitě ohodnotila. :-)

6 Anie Anie | Web | 21. března 2016 v 23:18 | Reagovat

Moc hezký článek. Připomněl mi dobu, kdy jsem ještě byla na gymplu. Taky jsem tehdy psala o dlažební kostce :) Myslím, že to mám dokonce někde na blogu :)

7 Lucienne Lucienne | Web | 22. června 2016 v 20:10 | Reagovat

Pane jo, úžasné. Velice působivé, opravdu, píšeš skvěle. :) Ani nevím, co k tomu dodat, prostě jen... užívám pocitů, které ve mně tvoje tvorba vyvolává. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama