Pořád ještě vzpomínám na podzimno. Sypanej čaj s citronem, vanilkový svíčky, dýně a příjemná ospalost. Nestačila jsem do rukou chytat čas a to byl ještě nevinně krotký. Nejvíce mi utkvělo v hlavě Polsko, zvláštní pocity z Osvětimi a příjemná atmosféra v Krakowě, kde jsou samé kostely a tlustí holubi. V pidi restauraci Krowarzyva jsem ochutnala burger, kterej se ničemu nevyrovná, a taky jsem utratila všechny peníze za cédéčka, kde jsme jich koupili tolik, že jsme dostali jedno navíc "speciálně na míru" od jakési rockové polské kapely.
Ke konci listopadu jsem konečně na živo mohla vidět Muchu, když hrála v jihlavském Bezvědomí. Bylo to pro mě něco neskutečnýho, atmosféra plná energie a bušícího srdce z používaných hlasivek. Hrála nejen "staré" písničky, ale i spoustu nových z alba Nána, které bezpochybně stojí za to a často zní v mých uších.